Psychologie i bez koní
Kůň je mým učitelem. A protože je dobrým učitelem, začínám chápat jeho pozorování lidí, zrcadlení lidské povahy, nálady, zrcadlení nemocí. A tak už i bez koně jsem přešel na vnímání podstatného, což je přítomný okamžik, a v tom okamžiku vnímám bolesti a trápení lidí a snažím se jim předat klíče k řešení.
Ten problém, který vidíme na lidech i zvířatech, není v nich, ale v nás. Pokud nás něco trápí, jsme nemocní, jsou k nám lidé či zvířata zlí, pak je to naše zrcadlo. A v tom zrcadle je potřeba to najít. Někdy si po dlouhém nastavení nejsme schopni poradit sami a tady je možné dát klíče, zatnout zuby a samozřejmě opravdu chtít. Pak se změní vše v nás a kolem nás.