Kůň- nejlepší učitel a trenér
Člověk se snaží koně neustále něčemu učit. A ne vždy těmi nejmírnějšími metodami. Sám jsem nikdy nepodlehl učení pod trenérem. I tak můj kůň zná mnoho věcí, které se nikdy neučil. A je možná dobré ptát se proč.
Kůň žije v blízkosti člověka už tisíce let. On ví, co ho v životě spojeném s člověkem čeká. Tím jediným, kdo se musí učit, je člověk, který je vázán svým rozumovým pojetím světa a tím, co ho učí učitelé a trenéři, které na cestě s koněm potkává. Kdyby se ale zastavil a snažil se koně trochu lépe vnímat citem, zjistí, že kůň ví a umí a on se jako člověk musí naučit.
A jen tehdy, udělá-li něco správně, kůň tu věc udělá. A pokud musí na koně vztáhnout ruku, zvýšit hlas, je to jen jeho selhání a on za to trestá koně, který jeho špatnou pobídku nemohl pochopit.
Další věcí, která je člověku blízká, je netrpělivost, neklid, spěch. A tím vzniká další konflikt. V tomhle spěchu někdy nestihne kůň ani zareagovat a už je potrestán za neposlušnost. Jiným příkladem je, kdy člověk na "neposlušnost" koně reaguje tím, že rychle vymýšlí něco jiného. Možná kdyby vytrval, kůň by mu i malou chybu odpustil a to jen proto, že by člověk setrval v povelu, který dává. Vždyť k dokonalosti člověka ten kůň i tak dovede. Postupně začne hůř na špatný povel reagovat a člověka tím pomalu nutí dát ten správný povel tím správným způsobem.
